Via Lucis Alternativa - celostní medicína



Cykly vzniku a vývoje kulturních epoch v Evropě

V dávných dobách lidstvo nemělo vyvinuté takové schopnosti jako dnes a také jeho fyzické tělo mělo jinou podobu. Snahou Vesmíru je, aby vývoj všech bytostí směřoval ke stále větší dokonalosti, ke stále širšímu dosahu jeho vědomí. Snahou Vesmíru je, aby se lidstvo stalo plně duchovními bytostmi. Vývojové cykly v jednotlivých kulturních epochách přinášely lidem zkušenosti a tím byl podmíněn jejich vývoj.

Zkusme se nyní vrátit k jednotlivým historickým obdobím, čím nás obohatily a jak se podílely na našem vývoji. Rudolf Steiner se k těmto epochám vyjadřuje takto:

Na počátku vývoj lidí probíhal nevědomě, podobně jako narozené dítě. Potřebuje péči a vedení rodičů. Teprve růstem poznává svět okolo sebe a vyvíjí se. Tento osobní vývoj každého člověka probíhá od narození až do smrti.

V každém okamžiku našeho života se v nás něco vyvíjí a ukládá prostřednictvím denních zkušeností, kterými procházíme.

Každý Evropan přetvářel a neustále přetváří v průběhu vývoje svým Já nižší články své přirozenosti. Neustále přetváří z nevědomého, to je za pomoci hierarchicky vyšších bytostí, do vědomého, samostatného konání.

V epoše praindické člověk si vytvořil éterické tělo a jeho orgány. Následná epocha praperská vytvořila astrální tělo cítivé. Následovala chaldejsko egyptská, ve které se vyvíjí duše cítivá. Duše cítivá je nejnižším vývojovým článkem, člověk je více oddán pudům a vášním. Své Já začíná vnímat teprve v dalším vývojovém období Řecko – římském. Zde se vyvíjí duše rozumová. Člověk rozvíjí svých pět smyslů od narození až do smrti. V dosud posledním vývojovém období se vyvíjí duše vědomá. Přináší nám sebevědomí.

V současné době do duše vědomé prozařuje duchovní Já, což je příprava na budoucí vývojovou epochu, která má rozvíjet duši vnímavou. Budoucí epocha se teprve připravuje, a proto je třeba vyčkávat, až duchovní Já prozáří duši vědomou. Tato nová epocha je připravována Slovanskými národy a bude opakováním epochy praperské na vyšší vývojové úrovni. Slované mají přirozené spojení s přírodou a jejími duchovními bytostmi. Mají podvědomé spojení s mystériem svatého grálu.

Kulturní epochy

Chaldejsko - egyptsko – asyrsko – babylonská, vývoj duše pociťující.

Tato epocha vznikla přibližně před 4000 lety, některé prameny uvádí ještě dříve. Vznikla v přední Asii a v severních částech Afriky. Chaldeja bylo označení pro území dnešní Syrie, starověký Egypt se rozkládal okolo řeky Nilu v Africe. Asyřané jsou příslušníky semitského národa, žijícího v dnešním Iráku. Byl to národ nemilosrdných a krutých bojovníků, kteří založili velkou říši za účelem obchodování. Ta se však rozpadla. Babylonská říše vznikla sjednocením sumerských knížectví okolo řek Eufratu a Tigridu. Známý je Chammurapiho zákoník, který obsahoval právo odvety. To známe jako oko za oko, zub za zub. Obyvatelstvo se dělilo na bohaté plnoprávné, svobodné, ale bez práv a na otroky, kteří byli ve vlastnictví svého pána.

Celé toto území bylo pod nadvládou teokracie, vládou kněží. Ti byli znalí vesmírných zákonů, které využívali pro upevnění nadvlády. To za pomoci astrologie, známý je Denderský zvěrokruh, za pomoci okultních rituálů. Egyptští kněží byli vysokými zasvěcenci a své znalosti využívali k upevnění vlády na všech úrovních moci.

Je důležité také připomenout, že Egypťané mumifikovali těla mrtvých. Následkem toho po smrti zůstávaly duše v blízkosti svého fyzického těla, které se stalo pro ně důležitým. My všichni dnes máme v sobě tyto otisky, které se projevují tím, že milujeme hmotný svět. Lidé by se bez mumií nemohly obejít, protože by zcela ztratili zájem o tento náš fyzický hmotný svět, který by přestal existovat.

Epocha řecko – římská, trvá asi od roku 800 př.n.l. do 13.stol. a vyvíjí se duše rozumová.

Tato epocha přináší pohled do hmotného světa. Převládá racionální, merkurické myšlení. Území Řecka je hornaté a není příliš způsobilé pro zemědělství. Řekové cestovali po moři a vyměňovali řemeslné výrobky za potraviny v zemědělských oblastech. Dobrý obchodník potřebuje rozvíjet řeč, umění přesvědčit, ocenit zboží, orientovat se na cestách a nenechat se ošidit. Tato potřeba zakládá na umění pohybovat se zručně ve všech životních situacích. K tomu jim také pomáhalo jejich náboženství. Řečtí bohové sídlili na Olympu a měli lidské vlastnosti. Příběhy, které se mezi lidmi vyprávěly, je učili jak se i oni mají chovat. Řecká mytologie je nám známá až do dnešních dob.

Staří Řekové milovali svá těla, především mužská, což se projevovalo ve sportovních zálibách. Důležité byly hry. Vítěz pak byl oslavován. Dále milovali divadlo a jejich tragédie a komedie se hrají dodnes. Milovali poesii. Básníci ve verších za doprovodu hudby oslavovali na různých slavnostech úspěchy bojovníků a události k nim patřící. Homérova Illias a Odyssea je rovněž živá do dnešních dob. Vyvíjela se matematika, rétorika jako umění přesvědčit, filosofie, vznikaly mysterijní školy.

Římané převzali od Řeků jejich kulturu, kterou orientovali především na vojenství. Rozšiřovali svoji říši a všude zakládali a šířili antický vliv. Změnili tak území Evropy, Asie a Afriky, které pak dále vycházelo z jejich základu.

Papežský katolicismus

Křesťanství do Evropy přichází zvolna od 1. stol.n.l. Oficiálně je přijato ve 4. století. Dělí se na více směrů. Západní se sídlem v Římě, východní se sídlem v Byzanci – Konstantinopoli. Později přibývají další směry. Rozmach římského papežského katolicismu nastává po rozpadu západořímské říše 476.

V papežském katolicismu přežívá kult z egyptsko – babylonského období. Projevuje se nejvíce tím, že církev zasahuje do světské moci a tím ji ovlivňuje.

K papežskému státu patří území dnešní Itálie a Španělska. Církev ve středověku zasahuje do politiky evropských zemí a podílí se na moci. Naše země patřily pod správu Svaté říše římské národa německého. Císař a papež jsou rovnocenní vládcové.

Epocha končí nástupem reformace. V roce 1414 na kostnickém koncilu stojí Hus proti celé ovládající katolické kultuře. Proti jsou také albigenští, Savonarola, Luter, Kalvín – změna myšlení prochází celým civilizovaným evropským světem. Reformátoři učí, že každý člověk může samostatně komunikovat se svým bohem a nepotřebuje k tomu prostředníky – kněze. Přechod do nového není zlomový, ale pozvolný.

Univerzálně diplomatický cyklus – Francie.

Tato kulturní epocha se na počátku projevuje v politice. Spouštěčem ke změně epochy bylo zrušení templářského řádu. Templáři byli rytířsko- vojenským řádem, založeným k ochraně křesťanských poutníků do Jeruzaléma. Časem se templáři rozrostli, zbohatli a začali svojí vojensko – finanční silou ohrožovat světské panovníky. Proti templářům vystoupil především francouzský král Filip IV. Sličný pod záminkou, že mu nechtějí půjčit peníze na války a zabavil na území Francie jejich majetek. Oficiálně pak byl řád zrušen papežem Klimentem V., který přesídlil z Říma do Avignonu. Papežským schizmatem – rozdělením začala krize a rozpad papežského státu.

Snahou katolické církve je ovládnout kulturu Evropy až k východu. Platí zde však zákon. Čím více se tento vliv rozlévá po povrchu, čím více usiluje o světskou moc, tím více se vnitřně vyprazdňuje. Niterný impulz pocházející z lidských duší se vytrácí, zpovrchňuje. Kde vládne katolická církev, tam se vytrácí vnitřní Kristus.

Univerzálně diplomatický cyklus Francie, tvoří protiklad k univerzálnímu teokratickému systému v Itálii a Španělsku. Má ideový charakter. Obrací se více do světského světa, rozvíjí myšlení a cítění. Mění se filosofie. Tento cyklus žije v politice, diplomacii, kultuře a umění. Náboženství se sekularizuje. Na královském dvoře, stejně jako v papežském státě se běžně využívají intriky, tajná jednání, kabinetní diplomacie. Toho využívají oba vládnoucí systémy. Oba vlivy, Francie a papežský stát se postupně vyprazdňují. Epocha končí Napoleonem.

Komerčně industriální cyklus

Po napoleonských válkách přichází nová epocha. Tu dobře známe, v současnosti v ní žijeme. Jedná se o rozvoj průmyslu, bankovnictví, přináší kolonialismus, vznikají nadnárodních korporace. Peníze se stávají zbožím. Tato epocha vychází z Anglie a rozvíjí duši vědomou. Má člověka úzce spojit s veškerým materiálním děním.

Vládcové k udržení moci a poslušnosti lidu používají šedou magii, tajná okultní bratrstva, která stojí v pozadí a snaží se uplatnit svůj vliv a své zájmy. Toto užívání okultních prostředků pro egoistické zájmy úzké skupiny a nikoliv celého lidstva je závadné. Nyní je částečné přesunutí těžiště tohoto období do USA. Světovládné snahy se postupně přesouvají z Itálie a Španělska přes Francii do Anglie. Z jihu na západ. Přesto zůstávají na periferii Evropy.

Zákony vývoje jednotlivých epoch.

Platí zde zákon duality. Moc – bezmoc, vláda – poslušnost, bohatství – chudoba. Protipólem britské komerce je Rusko, slovanský východ, budoucnost příští epochy.

Všechno, co se děje na fyzické pláni vyžaduje rozpolcení, opozici. Plus a mínus. Britská komerce – ruské spirituální vlohy. Proti románsko papežské hierarchii se staví Paracelsus, Kepler, Koperník. Teokracie – reformace. Hus, Luter, zniterněné křesťanství 12. století. Nositeli niterného mystického procítění jsou minnesengři. Proti náboženství stojí věda a umění. Proti královské Francii se zvedají díla osvícenců Leibnise, Lessinga, Schillera, Goetheho. Oba protipóly nelze sjednotit. Výrobce – odběratel, učitel – žák. Proti anglické epoše se opozice dosud plně nerozvinula.

Kasty vytváří rozdíly mezi lidmi. Epocha římsko-papežská vytváří kněžské kasty. Francouzsko-diplomatická kasty královské. Epocha průmyslově obchodní formuje kastu bankéřů. Ti se dnes se netají tím, že elita jsou ti, kteří mají peníze a moc a ostatní jsou podlidé, otroci na práci.

Zvláštní místo ve vývoji zaujímá střední Evropa, západní Slované. Jednak přijímají západní komerci a jednak se k ní staví na odpor. Ze západu přichází materializující impulzy. Ze středu se proti nim musí zvednout zduchovňující, spiritualizující odpor. Musí se nést ze střední Evropy a musí se nést v duchu niterného křesťanství. Západ je opět materializuje, ale je nutné, aby tyto impulzy byly neustále vysílány. Dnes je hledají Slované.

Úkolem střední Evropy je spiritualizovat hmotu – zduchovnit vědomí, vnímat a poznávat duchovní skutečnost. Západ snižuje ducha, nechává ho ustrnout, ztuhnout. Střed musí ducha vnášet do hmoty. Hmotu prostoupit, prožhnout duchem. Budoucnost má být obecně lidská. Nikdo nemůže usilovat o světovládu. Není na to doba. Nová doba je proniknuta pravou spiritualitou.

Také věříte, že to dokážeme?